14.6.2004
Roman Krokus Kříž - kytara
Skupina Wolfram vydala před nedávnem nové CD „No Redemption“, proto jsem se rozhodl, vyzpovídat vůdčí osobnost kapely - Romana Krokuse Kříže. Jak uvidíte z následujících řádků, rozhodně měl co říci.
Zdravím tě,
Romane, a celou kapelu Wolfram. Novinkové CD „No Redemption“ je vaším čtvrtým
albem, ale jak už jsem se přiznal v recenzi, tohle bylo moje premiérové setkání
se skupinou Wolfram. Mohl bys mně a hlavně čtenářům v krátkosti něco říci
k historii kapely?
Předem chci pozdravit
všechny příznivce kvalitní muziky a čtenáře Metal-Man webzinu. Ahoj. Wolfram
vznikl v roce 1983 v jihočeských Prachaticích. U jeho zrodu stál František Liška
a Jiří Wágner. Krátce na to jsem přišel do kapely já. Ze začátku jsme hráli
převážně převzaté skladby od skupin jako Black Sabbath, Deep Purple, Kiss, Judas
Priest, Iron Maiden, Saxon, AC/DC, Accept, Helloween, Dio, Loudness a mnoha
dalších. Zlomem v činnosti kapely byl v roce 1987 příchod kytaristy Františka
Jordáka (později známého ze sampleru „Čeští
mistři rockové kytary“).
Ovšem málo kdo ví, že Franta přišel coby zpěvák! Krátce nato se kapela, tehdy
orientovaná na taneční zábavy, rozpadá a na jejích troskách jsem začal
s Františkem Jordákem, již jako kytaristou (silně ovlivněni Y. J. Malmsteenem)
budovat novou kapelu, ale již s výhradně vlastní tvorbou. Přeskočím různé
personální změny a další podrobnosti, ty se můžou čtenáři dozvědět na našich
stránkách a přejdu k dalšímu, pro kapelu zlomovému roku, tím je rok 1989, kdy
jsme na post bubeníka objevili velmi talentovaného Petra Šandu (tehdy mu bylo 15
let), který je v kapele dodnes. Potom se nic převratného nedělo (jen nějaké
demo), a proto se přesuneme do Prahy roku 1994, kdy jsme připravili materiál na
první album s názvem „Sál
času“.
Album se nahrávalo ve studiu „Propast“ Petra Jandy a nazpívala ho Pavla
Kapitánová, která ale u kapely dlouho nevydržela. U mikrofonu ji vystřídal Milan
Fiala a v roce 1997 vzniklo druhé album „Misanthrope“
(česká i anglická verze) natočené ve studiu „Hacienda“ Miloše Dodo Doležala
v Žirovnici. V tomtéž roce se Wolfram se dvěmi skladbami představil na kompilaci
„Creations
From A Morbid Society part III
“ u Taga records. Krátce potom skončil svou hudební
kariéru František Jordák. Proto jsem kapelu rozpustil a vyhlásil pauzu.
Petr Šanda odešel hrát do skupiny Colp, přesto jsem s ním jako s jediným,
počítal i do budoucnosti pro omezenou činnost kapely. V roce 1999 jsem
připravil materiál na album „Liars In A Second Skin“. Ještě v tomto roce jsme
opět ve studiu „Hacienda“ album natočili. Celé album nazpíval nový člen Petr
Doldy Dolének. V roce 2001 jsem se dvěmi skladbami podílel na kompilaci „Chamber
Metal - Neo-Classical Metal Guitar
“ u amerických Dwell records a připravil nový materiál. V červnu 2002 vyšlo u
Leviathan records již zmíněné CD „Liars
In A Second Skin“.
V této době také vrcholili přípravy a zkoušky na natáčení novinky „No
Redemption“.
Nahrávali jsme ho opět ve studiu „Hacienda“ Miloše Dodo Doležala v Žirovnici,
v sestavě : Petr Doldy Dolének - zpěv, Petr Šanda - bicí, Jaroslav Eliška - basa
a já - kytary. 8. dubna 2004 vyšlo CD „No
Redemption“
u Leviathan records. V květnu jsme natočili svůj první videoklip k písni „Flight“
z nového CD. Zatím se klip stříhá, ale snad do dvou týdnů bude hotový, a ke
stažení na našich stránkách. Měl by se vysílat i v televizi.
Máte za sebou
již tři řadová alba (pokud nepočítám novinkové CD). Řekni mi s odstupem času pár
slov ke každému z nich. Jsou všechna tak komplikovaná jako nová deska, nebo
vykročení na stezku komplikovanosti přišlo až s novou deskou? Cítíš nějaký posun
směrem kupředu?
K této otázce
jsem se částečně vyjádřil už v první odpovědi. Tak ve zkratce, můj názor.
„Sál času“:
klasický debut, spíše speed metal, v podstatě jsou na něm naše nejlepší věci
z první fáze nového Wolframu, kdy ještě komponoval i František Jordák. Na
tehdejší dobu instrumentálně dobré album.
„Misanthrope“:
tady jsem už komponoval a převážně i nahrával kytary já. Velký posun k power,
thrash metalu. Tady bych ještě upozornil na skladbu „Presto“ - pro kytary
upravená věta ze „Čtvera ročních období„ od Antonia Vivaldiho. „Liars
In A Second Skin“:
chtěl jsem udělat
hodně pestrou a rozmanitou desku. Když už byla natočená muzika, „vybouchnul
zpěvák“ (nebudu jmenovat), pro kterého byly linky napsány. Naštěstí mi Miloš
seznámil s Petrem Dolénkem, který desku nazpíval, i když některé pasáže nebyly
pro jeho hlas „to pravý ořechový“. Taky je poměrně dlouhá. A teď k té
komplikovanosti, já si myslím, že „No Redemption“ je tvrdší, kompaktnější
a temnější, ale zároveň přímočařejší než předchozí desky. Na toto album jsme
poprvé o tón podladili, což pomohlo celkově hutnějšímu soundu. Taky je to první
deska, na kterou jsem dělal zpěvové linky přímo se zpěvákem Petrem Doldy
Dolénkem, který desku skvěle nazpíval. To se nikdy předtím nepovedlo. Taky jsem
poprvé ve studiu nesáhl na basu. Téměř vždy jsem si basu nahrával sám, nebo
alespoň část. Pro „No Redemption“ jsem našel skvělého basistu Jardu Elišku. To
všechno je pro novou desku velkým přínosem. A abych nezapomněl na bicí. Jak už
jsem v úvodu naznačil, máme to štěstí, že jsme kdysi objevili Petra Šandu, který
dle mého názoru patří mezi nejlepší bubeníky v Česku, a proto naše desky nikdy
neměli problém, co se bicích týká. Dopředu jsme se zcela určitě posunuli ve
zvuku. Minulou desku jsme natáčeli u Miloše v Haciendě a masterovali v Americe.
„No Redemption“ jsme zcela, včetně masteringu dělali v Haciendě a dosáhli jsme
perfektního, řekl bych i mnohem lepšího soundu. S novou deskou jsem moc
spokojený.
Jak jste byli spokojeni se
spoluprácí v renomovaném studiu Hacienda? Jestli se nepletu, už jste v Haciendě
nějakou z vašich předchozích desek točili. Takže jste šli, jak se říká, na
jisto? Jak dlouho se deska natáčela a jste s finálním produktem, zvukem,
spokojeni?
Na tuto otázku
jsem už prakticky taky odpověděl. Desku jsme točili asi (teď už to nevím zcela
přesně), něco mezi patnácti až dvaceti dny. Ale přesně už to fakt nevím. A jak
jsem říkal, s deskou jsme moc spokojeni.
Veškerou hudbu na desce máš na
svědomí ty, Romane. Proč skládáš hudbu výhradně ty? To jsi takový diktátor, nebo
ostatní nemají nápady? Jak je to?
Wolfram je
moje kapela, kde se realizuji a tak to prostě je. To nemá co dělat
s diktátorstvím. V kapele, tedy aspoň po stránce toho, co a jak bude kapela
hrát, moc demokracie nefunguje. V kapele musí být někdo, kdo má poslední slovo a
ostatní to respektují. A já to štěstí mám, u nás to funguje. Kapelu musí někdo
vést, jako každou společnost lidí. I zvířata žijí většinou ve smečkách, kterým
vládne jedinec. A navíc je přeci každý člen svobodnou osobností a může se
rozhodnout, zda-li chce a za jakých podmínek a okolností, v kapele hrát. Je to
otázka domluvy. Ostatně i oni kapele svou hrou, instrumentálními schopností a
pojetím dávají tvář, nebo chceš-li výraz. Ale netvrdím, že to tak musí fungovat
v každé kapele. Navíc každý člen hraje ještě i v jiných kapelách a projektech.
Kdo je na desce „No Redemption“
autorem textů a o čem jsou? Pokud vím, autorem není nikdo z kapely.
Autorem,
či spíše autorkou textů, je žena mého kamaráda Petra Reidingera, původem
Američanka Melinda Reidingerová. Melinda nám už napsala text „Kaspar“ na CD „Liars…“,
a protože se nám moc líbil, domluvili jsme se na spolupráci i pro „No Redemption“.
A obsahově jsou ze života: vztahy mezi lidmi, v rodině, problémy konzumní
společnosti, problém drog atd.
Před nedávnem jste natáčeli
videoklip ke skladbě „Flight“. Proč jste si vybrali právě tuto skladbu a jak
natáčení probíhalo? Připadá vám „Flight“ jako nejsilnější věc na desce?
Když jsme
mluvili o tom jakou píseň zvolit, v podstatě jsme se shodli, že právě „Flight“.
Jako jedna z nejpřímočařejších skladeb je nejvhodnější pro natočení videoklipu.
I Miloš Doležal, jako člověk mimo kapelu, vybral právě „Flight“. Na Miloše a
jeho zkušenosti jsem hodně spoléhal. Problém je pouze s délkou skladby, kterou
budeme muset trochu zkrátit. Jinak natáčení probíhalo v pohodě. Na stránkách je
spousta fotek z natáčení. A jestli je „Flight“ nejsilnější věcí na desce, to
musí posoudit posluchači.
Jak dlouho už jste u Leviathanu a
jak jste spokojeni se spoluprácí? Chtěli byste někdy v budoucnu pod větší label,
nebo vládne v táboře Wolfram všeobecná spokojenost?
U
Leviathan jsme vydali druhou desku. Spolupráce funguje perfektně, vždy proběhlo
všechno tak, jak jsme se dohodli. A kdo by nechtěl pod větší label?! Když o
nás budou stát třeba u Metal Blade, Nuclear Blast nebo SPV, asi se nebudu
zdráhat. Ale to zatím nehrozí, takže jsme spokojeni a vděčni Tomášovi a
Leviathan rec.
V propagačních materiálech jste
přirovnáváni k fenoménu jménem Annihilator. Co si o tom myslíš? Máš k Annihilatoru
nějaký vztah, popřípadě jaké další metalové formace lahodí tvému uchu?
To jde
mimo nás, já jsem nikdy nechtěl a ani nedělal hudbu cíleně, nebo účelově tak,
aby Wolfram hrál a byl jako Annihilator, nebo jiná kapela. Hudba, kterou dělám
je moje, nikdy jsem nikoho vědomě nekopíroval. Samozřejmě se nevyhneš tomu, že
tě celý život ovlivňuje to co posloucháš. A to potom celkem logicky ovlivňuje i
to co skládáš, jako i to co na svůj nástroj umíš zahrát, jak jsi instrumentálně
zdatný. Těžko může někdo hrát a skládat hudbu, třeba jako Dream Theater (které,
mimochodem, taky rád poslouchám), již zmiňovaný Annihilator nebo Messhuggah
někdo, kdo na svůj nástroj moc neumí. Já jsem se vždy snažil na svůj nástroj
naučit hrát co nejlíp. Vždy mě fascinovalo, ještě za „hlubokého jindy“, jak to
venku skoro všichni uměj. Vždy jsem chtěl dělat kvalitně, kvalitní muziku. A
tím, že něco na svůj nástroj umím, logicky toho využívám při skládání. Proto se
mnohým zdá naše hudba složitá a komplikovaná. Ale v tom je krása hudby. Někdo
říká, že v jednoduchosti je síla. Většinou to ale říkají lidi, kteří neumí
složit a zahrát nic složitějšího. To není žádné pravidlo. Prosím, i jednoduchý
motiv může být krásný, ale s tím dlouho nevydržíš.Třeba v již zmiňovaném Prestu
od A. Vivaldiho je v necelých třech minutách tolik tónů (mimochodem, tak úžasně
zkomponovaných) a přitom je to tak nádherná muzika... Poslouchám a mám rád
kapely, které umí hrát a pochopitelně jako kytarista ty, které mají dobré
kytaristy, jako např. již zmiňovaní Annihilator a Dream Theater, Megadeth,
Cacophony, Rage, Racer X, Children Of Bodom, Symphony X a mnoho dalších.
Poslouchám a mám rád kytaristy jako jsou Vinnie Moore, Tony MacAlpine, Jason
Becker, Marty Friedman, Paul Gilbert, Steve Vai, Greg Howe, Impellitteri,
Michael Lee Firkins, samozřejmě Jimi Hendrix a spoustu dalších. Taky občas
poslouchám klasiku.
Jak často koncertujete a mohou vás posluchači vidět
na nějakém letním festivalu?
Protože už
jsem toho napsal spoustu, tak stručně: Wolfram momentálně nekoncertuje, ale o
koncertování vážně uvažujeme.
Teď trošku odbočíme. V minulých dnech jsme mohli
oslavit 60. výročí vylodění spojeneckých vojsk na březích Normandie. Má to pro
tebe nějaký hlubší význam, nebo je to jen jedna z dalších historických událostí.
Já si myslím, že hlavně mladí lidé si leckdy neuvědomují význam této události.
Vylodění
spojeneckých vojsk v Normandii je jedním z nejvýznamnějších okamžiků 2.světové
války. Rozhodně by jsme neměli na taková významná data zapomínat.
Bohužel máš
pravdu, že si mladí lidé neuvědomují jeho význam pro ukončení 2.světové války,
ale asi je to celkem logické, protože je to pro ně hodně dávno. Mladí muzikanti
už taky dneska nepochopí, že jsem na kytaru začínal hrát s doma dělaným boosterem přes gramofon.
Půjdeš volit poslance do
Evropského parlamentu? Samozřejmě se tě nebudu ptát koho budeš volit, pokud
vůbec někoho. Jaký máš vůbec na EU a věci s ní spojené názor?
EU beru
jako nutnost. Volit půjdu, vždyť je to jediný demokratický způsob, jak ovlivnit
politické dění. A názor na EU, až později, zatím je na nějaké hodnocení příliš
brzy. Až čas ukáže, co nám EU přinese dobrého a co naopak, ale jeden pozitivní
krok už je tu, a to na hranicích.
Závěrem bych tě poprosil o pár
slov závěrem, nějaký vzkaz fanouškům, nebo něco podobného.
Už jsem toho
nakecal dost, tak snad jen hodně dobré muziky a ahoj. Jo přeci ještě něco. Na
našich stránkách probíhá do konce června soutěž, kde můžete vyhrát naše CD.
Děkuji ti moc za čas, který si nad rozhovorem
strávil a nezbývá než popřát, ať se daří!!
I já Tobě a
Metal-Man webzinu děkuji a přeji hodně štěstí a úspěchů. Metalu zdar.
Venca
